Úsměv – mít se rád

Ke konci každé mojí hodiny hathajógy probíhá závěrečná relaxace. Na jejím konci si klienti pomalu se zavřenýma očima sedají a úsmívají se na všechny, které mají rádi. Mezi nimi mají také najít sami sebe a usmát se na sebe. Tím relaxace končí.

Jednou mi velice vnímavá klientka řekla, že až teď si uvědomila, že má mezi těmi, které má ráda, objevit také sama sebe a usmát se na sebe. I když to poslouchala stále dokola, tak nějak to, že má mezi těmi, které má ráda, najít právě samu sebe a usmát se na sebe „neslyšela“.

 

A tak je to s námi se všemi. Neustále se snažíme rozdávat usměvy všem okolo sebe, ale na úsměv pro sebe zapomínáme. Společnost od nás vždycky chtěla, abychom byli k ostatním milí, vstřícní a usměvaví. A tak jsme proto, abychom se zavděčili svému okolí, bohužel zapomněli sami na sebe.

 

A přitom je to to nedůležitější! Není to egoismus. Naopak, egoismus pramení právě z našeho nedostatku sebelásky. Stejně jako v letadle nejdříve nasadíme masku sami sobě a potom teprve můžeme zachránit svoje dítě. Tak i v lásce musíme nejdříve naplnit svůj vlastní pohár sebeláskou, abychom ji potom mohli rozdávat plnými hrstmi těm okolo nás.