STRES – nepřítel nebo kamarád?

STRES –  skloňujeme ho většinou jenom z té špatné stránky. Stres zabíjí, stres ničí. Stres podlomuje naši sílu a naše zdraví. Tohle všechno má na svědomí zejména chronicky prožívaný dlouhotrvající stres.

Ale CO KDYBY?  Co kdyby to bylo všechno jinak? Co kdybychom se naučili stres vyžívat jako svého SPOJENCE? Možná, že by to šlo. Pojďme se společně podívat, jak na to. Jak vyzrát na stres a udělat ho svým spojencem.

 

Americká psycholožka Kelly McGonigal se podílela na studii trvající 8 let, které se zúčastnilo 30.000 dobrovolníků.

První otázka, kterou jim položili, zněla:

Kolik stresu jste zažili za poslední rok?

Následovala druhá otázka:

Věříte tomu, že je stres pro Vaše zdraví škodlivý?

Následně prošli veřejně dostupné zdravotních záznamy, aby zjistili, kdo z těchto dobrovolníků zemřel.  Dotazovaní lidé, kteří v posledním roce zažili stres měli totiž o 43% vyšší riziko úmrtí než ti, kteří stres nezažili. Platilo to ovšem pouze pro tu část dobrovolníků, kteří VĚŘILI tomu, že STRES je pro jejich zdraví ŠKODLIVÝ. Naopak ti lidé, kteří sice zažili hodně stresu, ale kteří NEVĚŘILI tomu, stres je pro ně škodlivý, neměli vůbec vyšší procento úmrtí. Dokonce naopak.  Tito respondenti měli vůbec nejnižší riziko úmrtí ze všech studií, dokonce i v porovnání s těmi lidmi, kteří zažili relativně málo stresu nebo  vůbec žádný stres.

 

Po dobu studie bylo zjištěno, že 182.000 lidí zemřelo předčasně. Nezemřeli však kvůli stresu, ale kvůli svojí VÍŘE v to, že jim stres škodí. Představuje to přibližně 20.000 úmrtí za rok. Pokud je tento odhad správný, dostala by se víra v to, že stresje pro nás  škodlivý, na 15. místo žebříčku nejčastějších příčin úmrtí. Zaujala by toto místo dokonce i před úmrtím na rakovinu kůže, AIDS, HIV a vraždu.

 

Všechno tedy hovoří pro nás, pokud my sami dokážeme změnit svůj názor, postoj ke stresu. To, jak se na stres díváme, umožní změnit reakci celého našeho organismu na stres. A to je zásadní. Podívejme se na stres zblízka. Když ho prožíváme, začne nám bušit srdce, dýcháme rychleji, někdy se potíme. Takové fyzické projevy obvykle interpretujeme jako úzkost nebo jako znamení, že se špatně vyrovnáváme s tlakem, který je na nás vyvíjen.

 

Ale CO KDYBY?

Co kdybychom se na tyto symptomy podívali tak, že naše tělo při zažívání stresu získává hodně energie a připravuje nás na výzvu, které jsme vystaveni? Naše tělo nás jednoduše připravuje nás na to, abychom takovou výzvu zvládli.

 

 

 

Přesně tak to bylo vysvětleno  účastníkům  kteří se podrobili testu sociálního stresu na Harvardově  univerzitě. Chápali tedy reakci svého těla na stres jako reakci, která jim pomůže zvládnout těžký úkol. Znamená to, že bušící srdce nás připravuje na akci, zrychlený dech není problémem, protože dodává do mozku více kyslíku. Účastníci, kteří byli takto seznámeni s reakcí na stres, potom chápali tuto reakci svého těla na stres jako nápomocnou, nikoli negativní. Byli tudíž méně vystresovaní, méně úzkostliví a mnohem více sebejistí.

 

 

Zajímaví je, jak se ZMĚNILA jejich FYZICKÁ REAKCE na stres.  Při normálním stresu Vám stoupá krevní tlak a cévy se zúží. Z tohoto důvodu je také chronický stres spojován s kardiovaskulárním onemocněním, protože pro naše tělo není opravdu dobré být neustále v takovém stavu, kdy nám stoupá krevní tlak a cévy máme zúžené. ALE ve studii, kdy účastníci byli poučení o tom, že symptomy prožívání stresu jsou pro ně nápomocné, jejich cévy zůstaly normálně roztaženém vůbec se nezúžily. Jejich srdce sice bilo silněji, ale rozšířené cévy znamenají mnohem lepší kardiovaskulární profil. Tento stav, který u nich nastal,  odpovídá fyzické reakci člověka na to, když prožívá radost a odvahu.

 

Prožíváme-li tedy ve svém životě stresové situace a svoji fyzickou reakci na ně hodnotíme jako přínosnou, může tato drobná biologická změna způsobit, jestli zemřeme na infarkt vyvolaný stresem v 50 letech, či zda se ve zdraví dožijeme 90 a více let. Skutečně i další výzkumy dokazují, že na tom, jak o stresu přemýšlíme, jak ho chápeme, ZÁLEŽÍ. Není tedy třeba, abychom se stresu zbavovali, ve skutečnosti to ani není možné. Důležité je, abychom stres správně ZVLÁDALI. Proto příště, až budete opět prožívat stres a Vaše tělo bude plné reakcí na něj, uvědomte si, že Vaše tělo se Vás tak pouze snaží připravit na výzvu, které čelíte. Když se na stres podíváte takhle, Vaše tělo Vám věří a potom je Vaše reakce na stres zdravější.

 

 

Dalším přínosem stresu pro člověka je to, že stres nám pomáhá stávat se sociálními bytostmi.  Hormon oxytocin, který je také nazýván hormonem lásky, se vyplavuje, když cítíme lásku, někoho milujeme nebo objímáme. Tento neurhormon zároveň dolaďuje sociální instinkty v mozku. Jeho přítomnost nám napomáhá vykonávat takové věci, které upevňují blízké vztahy.  Oxytocin způsobuje to, že toužíme po fyzickém kontaktu se svojí rodinou, svými přáteli. Posiluje naši empatii, způsobuje to, že jsme více ochotni pomáhat a podporovat lidi, na kterých nám záleží. Oxytocin podporuje soucit a starostlivost. Mnoho lidí však neuvědomuje v souvislosti s oxytocinem jednu věc, a tou je stresový hormon.

 

 

Stresový hormon produkuje naše hypofýza jako součást reakce na stres. Tento hormon je součástí naší reakce na stres stejně jako adrenalin, který způsobuje, že nám buší srdce. Při reakci na stres se však zároveň uvolňuje oxytocin, který má za úkol stresový hormon snížit. A to nás motivuje hledat podporu. Naše biologická reakce na stres nás motivuje k tomu, abychom s někým sdíleli to, jak se cítíme, namísto toho, abychom se uzavírali sami do sebe. Naše fyzická reakce na stres tedy způsobuje to, že v těžkých chvílích vyhledáváme svoje blízké, abychom s nimi svůj těžký úděl sdíleli. Abychom se obklopili lidmi, na kterých nám záleží.  Vzpomeňte si, když jste ztratili někoho blízkého nebo svého domácího mazlíčka. Celá rodina a přátelé se kolem Vám semkli, obklopili Vás, podporovali a sdíleli s Vámi Vaši bolest. Oxytocin totiž  nepůsobí pouze na mozek, ale na celé naše tělo. Jeho hlavní úlohou v našem těle je chránit náš kardiovaskulární systém před následky stresu. Oxytocin je oním přírodním lékem, který napomáhá tomu, aby po dobu stresu naše cévy zůstaly průchodné.

 

 

 

Receptory pro hormony jsou v každém našem orgánu. Také SRDCE má zvláštní receptory pro hormon oxytocin. A právě ten napomáhá srdci léčit se z jakéhokoliv poškození způsobeného stresem, toto se ještě znásobuje sociálním kontaktem a sociální podporou. Pokud jsme tedy ve stresu a vyhledáváme pomoc druhých, nebo naopak svoji pomoc poskytujeme druhým, uvolňujeme více oxytocinu, naše reakce na stres se stává zdravější a rychle se ze stresu zotavíme. Není úžasné, že reakce na stres má v sobě zabudovaný takový mechanismus odolnosti proti samotnému stresu? Mechanismus sociálního propojení lidí.

 

 

Další studie, kterou Kelly McGonigal provedla, sledovala 1000 dobrovolníků  ve věku mezi 34-93 lety opět po dobu 8 let.

Položili jim stejnou otázku: Kolik stresu jste prožili za poslední 1 rok?

Druhá otázka zněla:

Kolik času jste strávili tím, že jste pomohli svým přátelům, sousedům, lidem z Vašeho okolí?

 

 

Poté opět použili veřejné zdravotní záznamy k tomu, aby zjistili, kdo ze sledovaných respondentů zemřel. Každá větší stresující událost, jako například rodinné krize, finanční problémy, zvýšila riziko úmrtí o 30%. Ovšem u lidí, kteří se starali o svoje blízké, známé nebo domácí mazlíčky, se neprokázal vůbec žádný nárůst úmrtí souvisejících s takovýmto stresem. VŮBEC ŽÁDNÝ. Péče a zájem o druhé tedy vytváří odolnost. Potvrzuje se sice, že škodlivé účinky stresu na naše zdraví jsou nevyhnutelné. Ovšem to, JAK se chováme  a jak přemýšlíme, dokáže změnit to, jak onen stres prožíváme. Pokud se ROZHODNEME vidět naši reakci na stres  jako nápomocnou a užitečnou, vytvoříme si biologii odvahy. Pokud se rozhodneme být ve spojení s ostatními, kteří prožívají stres, sdílíme ho s nimi a pomáháme, vybudujeme si odolnost proti stresu.

 

 

Podíváme-li se tedy na stres z nového  úhlu pohledu, pomáhá nám stres získávat přístup k našim srdcím. K soucitným srdcím, která nacházejí potěšení a smysl ve spojení s ostatními, k těm srdcím, která při stresu tak silně buší, aby nám dodala sílu a energii.

 

 

 

 

Záleží tedy jenom na nás, jak se rozhodneme na stres pohlížet. Pokud ho začneme  vnímat tímto způsobem, staneme se nejenom lepšími v jeho zvládání,  ale dokonce sami o sobě můžeme prohlásit, že si věříme ve zvládání životních nástrah. A hlavně si uvědomíme, že na jejich zdolávání nemusíme být sami. Vyplývá z toho také to, že pokud  následujeme něco, co je pro náš život smysluplné, ačkoliv je to obtížné a stresující, v konečném důsledku je to pro naše zdraví lepší, než se vyhýbat nepohodlí.  Potřebujeme-li tedy učinit nějaké rozhodnutí, vyberme si takové, které má pro náš život nějaký smysl, i když je spojeno s obtížemi a dokonce se stresem.Důležité je také VĚŘIT tomu, že jsme to my sami, kdo  stres s tím spojený dokáže zvládnout.