Přítomný okamžik

Přítomný okamžik nelze vyjádřit žádným časovým údajem – minutou, vteřinou, setinou či jenom tisícinou vteřiny. Přítomný okamžik je naše – SPOKOJENOST. Pakliže jsme spokojení, jsme schopni skutečně vnímat onen přítomný okamžik. Když jsme spokojení, na nikoho se nezlobíme.

 

 

 

Vidíme jenom to dobré. Všechno se děje tak, jak má. Naše čakry jsou otevřené, nebo chcete-li – jsme napojeni na božství. A pochopitelně celý náš endokrinní systém, který se v místě čaker nachází, pracuje tak, jak má. Je v souladu. Všechny buňky našeho těla pracují tak, jak mají. Všechno se děje samo a děje se dobře. Pokud dosáhneme toho, že to bude náš trvalý stav, zůstaneme v souladu sami se sebou, budeme šťastní, zdraví a spokojení.

 

 

 

 

Každý z nás hraje ve svém životě nějakou roli. Podobně jako na divadle.  Stejně jako herci hrají svoje role, ty potom odloží a jdou domů, i my zde hrajeme svoje role. Každý z nás.  A všemi těmito rolemi procházíme proto, abychom na své cestě něco pochopili. Postupně se učíme.  A protože je každý z nás v jiné roli, protože si každý z nás odžil něco jiného,  proto také pro každého z nás vnější realita znamená něco jiného. Někoho jistá situace rozčílí, jiný na stejnou situaci nahlíží s moudrostí a respektem a zanechává ho  klidným. Je to ale jenom úhel pohledu, který je zohledněný právě našimi již prožitými-odžitými zkušenostmi.

 

 

Přítomnost, tedy spokojenost, je naše bezpodmínečná láska. Na jedné právnické fakultě se odehrál tento příběh: Paní profesorka zkoušela Autorské právo a ptala se studenta, co nezbytně musí obsahovat Licenční smlouva. Správná odpověď měla být:  sjednaná odměna, ale onen student to nevěděl. Paní profesorka říká: „Napovím Vám. Co je na světě nejdůležitější?“ A student bez rozmýšlení odpověděl: „Láska“. Paní profesorka neměla to srdce ho vyhodit, a tak student dostal do indexu za tři.  My všichni totiž víme, že opravdu všechno, co je pro nás důležité, je prostě láska.