Jaroslav Dušek

Když mi ještě bylo – náct, velikým vzorem a zároveň velikým Panem hercem pro mě byl Jan Werich. Muž s moudrým úsměvem, typickýma očima mandarina, břitkým a trefným humorem. Král, který zmoudřel v pohádce Sůl nad zlato, Císařův pekař a Pekařův císař, jeho hry z Osvobozeného divadla.  Stále dokola jsem si přehrávala záznamy jeho divadelních her a rozhovorů s Jiřím Voskovcem a později s Miroslavem Horníčkem. Hltala jsem všechny knížky, které o něm kdy byly napsány, všechny byly zajímavé.  Všechno, co řekl,  bylo tolik nadčasové a pravdivé. Až mi někdy přišlo, že se narodil do špatné doby, že ji o hodně předběhl. Ale potom mi došlo, že všechno je, jak má být, a tak i Jan Werich tady v té ponuré době být měl určitě tady byl právě proto, aby nás  potěšil, ukázal správný směr a donutil nás k zamyšlení. Bohužel jsem ho nezažila naživo na prknech divadla, ale o to víc jsem vděčná, za tolik záznamů, které dnes snadno najdeme třeba na youtube.

 

Od doby Jana Wericha mě dlouho nikdo svojí moudrostí a humorem už tolik neoslovil. Připadalo mi to jako jakési moudro prázdno. Ano, byl tady  Václav Havel, ale to bylo jiné, pohyboval se přeci jenom v politice.  Ale potom se objevil Jaroslav Dušek. Stejně tak jako jsem dříve ve svých -nácti letech poslouchala Jana Wericha, poslouchám dnes Jardu Duška, jeho Duše K, filmy a představení. Čerpám z jeho slov  moudrost a sílu. Jaroslav Dušek patří k těm z nás, kteří  říkají pravdu od srdce tak, jak ji žijí.  On prostě svůj život žije. Nikoho neuráží, na nikoho neukazuje. Svým životem a jednáním nám ukazuje cestu. Jeho moudrá slova nejenom léčí, ale vedou a vzdělávají na cestě životem. A navíc vtipně. Člověk humor potřebuje stejně tak jako koření. Pomalu se pod jeho vedením učíme oprošťovat od jakési „hry“, kterou jsme my lidé začali hrát sami se sebou. A protože si v té hře vymýšlíme stále složitější pravidla, některé z nás už to prostě nebaví, a proto se začínáme  pomalu navracet zpátky ke svému já, ke svému srdci. K onomu „božství“, kterým jsme už jednou byli, a to když jsme se narodili. Děkuji a jsem vděčná, že tu máme Jaroslava Duška.